Proč myslíte, že jsou lidé tolik odpojeni od svého těla?

Řekla bych spíš, že jsou odpojeni od vnímání svého těla jako chrámu pro duši. Velmi dobře umíme své tělo obléci, ne úplně správně ho umíme vyživit. Různými technikami ho dáváme do podoby, o které společnost říká, že tak je to v pořádku.

Ale vnímat tělo opravdu jako příbytek pro duši, s tím je srozuměný málokdo. Můžeme na to jít i obráceně. Úplně stačí, když si člověk odpoví na otázku, zda věří tomu, že má duši. Pokud tomu nevěří, tak tato knížka je pro něj zbytečná. Ale pokud věří, že má duši, tak by měl jít potom dál. A měl by to být on, kdo tu duši zná, kdo té duši rozumí. Případně si najít pomoc a někoho, kdo mu dá zpětnou vazbu a pomůže se sebereflexí.

Když člověk už své duši rozumí, tak mu sama začne postupně odhalovat tu obrovskou krásu toho, co to vlastně znamená mít duši. Třeba každá má své barvy. Potom člověk ví, že opravdu potřebuje svůj chrám znát, aby se tam duše cítila v pořádku. Protože jen tak může naplno rozvíjet svůj potenciál.

Proč je kniha propojena s obdobím před a po Velikonocích, a ne s jiným obdobím?

Zase to souvisí s již zmiňovanými tradicemi. Kniha byla psána krátce před začátkem postní doby. Tato doba je důležitá jak pro očistu těla, tak i pro očistu duše. Fyzické tělo potřebuje pravidelnost. To my nezměníme. Zároveň tak, jak sestupují určité energie, jsme vystavováni novým podmínkám, výzvám, na které musíme reagovat.

Tradice v této knize jsou vázány na období půstu, Velikonoc a 40 dnů po velikonočních svátcích. Během tohoto období sestupují výjimečné energie, které nám pomáhají v hlubšímu poznání a porozumění sobě samým, národu, kterého jsme součástí, a i naší krásné zemi. Patřit sám sobě není ale kniha o tradicích – poznatky o tradicích jsou čerpány z knihy paní Paterko Naše tradice, kde se o nich dozvíte mnoho podstatného. Stejně tak se zde dozvíte o energiích, které v určitém čase sestupují. Tato kniha je stále mým velkým a moudrým pomocníkem a průvodcem.

Každodenní jednoduchá cvičení pro tělo i pro duši měla i pomoci překlenout těžké období, do kterého jsme vstupovali. Ne vždy má člověk čas a prostor na cvičení v knize, a tak ho poslech hudby, a samotné obrázky udrží v procesu práce na sobě.

Veškeré techniky uvedené v knížce lze dělat nejen v období velikonočním, ale také v nadcházejícím období adventu a Vánoc.

Na to jsem se právě chtěla zeptat – zda je možné si program udělat i v jiném časovém nebo ročním období?

Ano, můžete ho dělat kdykoliv. Zároveň platí, že když program děláme v určitém energeticky silném období, mnohem snáze ošálíme mysl a ego a dotkneme se opravdovosti.

V nadcházejícím období adventu nás provází nádherné energie, které nám přichází na pomoc. Společně s nimi můžeme projít druhou část knihy, která je věnována porozuměním Bytostem Přírody a Živlům.

Nebo se energií Lásky a soucítění necháme v meditaci provést Českou zemí a díky tomu si můžeme uvědomit, proč je tak důležité svou zemi milovat. Energie lásky je nejhybnější síla světa. Ta nám může dát mnoho nových pohledů i na situace, kterými procházíme v osobní a společenské rovině, i v rovině transformace duše.

Co by se hodilo teď na podzim, než začne adventní čas?

Tak jak padá listí, tak padají i staré myšlenky, a my je můžeme opustit. Nedávno bylo dušičkové období.

Podzim můžeme využít k přijetí toho, že je nezbytné se o duši starat. K tomu je třeba dvakrát denně 30 minut. Je to jako péče o zuby. Když na ně člověk zapomene, tak většinou vstane a jde to napravit, protože ví, že by se úplně dobře nevyspal. Pomáhá nám dát pryč všechny různé představy a věnovat čas vytvoření návyku. Ráno den začít a večer skončit 30minutovou meditací. A je úplně jedno, co budete dělat. Můžete cvičit, malovat mandalu, poslouchat duchovní hudbu, je to jedno. Je pouze potřeba to dělat dvakrát denně 30 minut s tím záměrem, že jsem tady a teď proto, abych zesílil případně vytvořil spojení se svou duší. Pro mě je důležité 30 min být úplně v tichu, bez jakékoli činnosti.

Tedy, abych ji vlastně nasytil. To může být i v klidu přírodě?

Ano, určitě, ale s čistou hlavou. Lidé bohužel dělají jednu věc, když si na chvíli sednou do klidu. Vyvolají si energii, co jim v životě chybí a začnou o té energii snít. Ale to je past, to nikam člověka neposune. Vytvoří jim to iluzi a budou čerpat sílu ze snění, ne z meditace.

Já jsem spíše zastánce toho, dělat 40 dní dvakrát denně stejnou věc, a tím si vytvořit návyk. Ráno si třeba zacvičit a večer se dívat na květinu. A opravdu 40 dní vydržet. Na to je velmi dobrý podzim, kdy se krátí čas a je brzy tma.

Jak vnímáte český národ a jaké jsou podle vás jeho největší výzvy?

Největší výzva je, aby lidé viděli krásu a sílu rytířských hodnot, které jsou v České republice velmi silné. Aby byli schopni vidět, do jaké země se narodili, a že jsme srdcem. Aby byli schopni pojmout a porozumět tomu, co znamená narodit se v České zemi.

Jsme národ léčitelů, máme obrovský potenciál vody. A voda nese informace, je vodivá, máme zodpovědnost za to, jaké informace po vodě proudí do celé Evropy i jakou kvalitu vody posíláme dál. Od Matky Země dostáváme krásnou čistou vodu.

Jsme národ léčitelů, říkáte. Souvisí to především s vodou?

Ano, například máme mnoho lázní a léčivých pramenů…

Mluvily jsme spolu o tom, že největší výzva Čechů je vnímat srdcem, že to je poměrně velký úkol. Snést se z hlavy do srdce. Vnímáte to tak?

Ano; znamená to cítit srdcem, myslet srdcem a jednat srdcem.

Máte pocit, že jsou Češi srdcaři?

Jsem přesvědčená, že v jádru ano. Že jsme hodně v emocích, to je něco jiného. Ale věřím, že v jádru srdcaři jsou. Že se umíme spojit a táhnout za jeden provaz.

Jak vnímáte tradice a jejich úlohu v našich životech? A jak jsme na tom my Češi, co se týče udržování tradic?

Já jsem tradice skutečně poznala až v okamžiku, kdy se mi dostala do ruky již zmiňovaná kniha paní Paterko Naše tradice. A hned na obálce je napsáno, že „tradice je duchem národa, jeho ochranou, jedinečností, výjimečností a moudrostí“.

Kniha se mi dostala do rukou v roce 2013 a najednou jsem cítila a věděla, o co se mám opřít. Čemu můžu vnitřně důvěřovat. Protože každý člověk potřebuje vědět, kde má kořeny. A jen jak jsem si toto poselství přečetla, najednou jsem našla jejich zdroj. Takže já bych to určitě lépe nevysvětlila, než jak je to v této knize.

Například jsem pochopila jednu důležitou věc, že adventní věnec je symbolem Jednoty (kruh), symbolem čtyř živlů a čtyř světových stran. To byla pro mě naprostá novinka, tak jako mnoho dalších hlubokých informací.

Je potřeba vytrvat. Až po třech letech, kdy jsem tradice dodržovala, jsem měla pocit, že to můj systém přijal. Dodržování tradic mi pomáhá vidět srdcem Českou zemi.

A jak si myslíte, že si jako Češi stojíme, co se týče udržování tradic?

Myslím si, ale to je pouze můj názor, že jsme na tom uvnitř lépe než vně. My vnímáme význam tradic, ale bohužel se to často posouvá do roviny pouhého nakupování dárků.

Já si třeba v daný adventní týden, kdy vládne energie lásky a soucítění a mají se kupovat dárky, dělám cvičení „kam mě nohy donesou“ (cvičení z autorčiny prvotiny Ježíšku, přines mámě punčocháče; pozn. red.) a ty nohy se vždy trefí. A je pro mě velmi zábavné sledovat, k jakému dárku a pro koho mě moje nohy donesly.

To je krásná inspirace pro druhý adventní týden. A máte ještě jinou svoji oblíbenou adventní tradici?

Já si kupuji svařák a polovinu dávám zemi. A vždy mě moje nohy donesou tam, kde je to potřeba. Naposledy jsem dávala svařák Jungmannovi a Bruncvíkovi. Protože země tu sílu také potřebuje.

Také peču dvanáct druhů cukroví k uctění všech dvanácti měsíců – pro každý měsíc jeden druh. Prosím vždy o hojnost pro rodinu na celý rok. Je to pro mě velmi milá a radostná práce a na Štědrý den jsou pak měsíce s námi.

Když hovoříme o Češích, tak Češi milují humor, to je další velký dar Čechů. Český humor nikdo nechápe.

Ano, to souvisí se srdcem a se srdečností. Pořád nám nedochází, jaký je to dar, že žijeme v Čechách a že jsme srdce.

Děkuji a teď bych se chtěla zeptat na hudbu. Proč knihu provází hudba a jak vlastně tato spolupráce vznikla? I předchozí vaše knihy hudbu obsahují. Jak vy to vnímáte a proč je hudba pro knihu důležitá?

Je to dáno tím, že jsem měla často pocit, že hovořím pro lidi nesrozumitelně a že pro ně bude srozumitelnější jazyk hudby. Existuje tolik psaných slov a člověk někdy nemá čas ani chuť něco číst. Přesto chce ale na sobě pracovat, více si porozumět. Poslechem Janovy hudby, která je nejen zhudebněnou esencí knížky, se v čtenáři něco nového začíná otevírat, léčit a mnoho dalšího. Vždy to záleží na osobním nastavení každého. Dostávala jsem zpětné vazby od čtenářů, jak se jim měnilo vnímání hudby. Janova hudba vždy zraje jak víno.

A potom jsem cítila, že když to bude trojice (text, hudba, ilustrace), že to bude pro čtenáře mnohem lepší. Lehkost obrázků, kde je právě obsažený dar humoru, který nezraňuje, ale léčí, nezlehčuje, ale odlehčuje, pomáhá si uvědomit, že stojí za to, vystoupit ze starého, udělat čáru za minulostí a jít dál.

Psaný text, hudba, obrázky a vlastní práce na sobě. Vše splývá v jedno.

V knize Patřit sám sobě máme čtyři skladby: Řeku Života, Vstřícnost, Napojení na Zdroj a Meditaci. Je možné se tedy v průběhu čtyř adventních týdnů nechat provázet jen hudbou?

Ano, určitě. My vnímáme hudbu nejen sluchem či srdcem, ale i jako vibraci. A náš systém na to reaguje. Například skladba Napojení na Zdroj je vhodná pro poslední adventní týden, což je týden uctění Stvořitele, Andělů a našich duchovních přátel. Je to úplně ideální hudba pro tento čas, tento krásný úkol. Skladba Řeka života se hodí pro první adventní týden, kdy nás provází energie křtu. Zase záleží na každém z nás.

I mimo advent je asi možné vybrat si některou ze skladeb podle toho, co člověk zrovna potřebuje. Je to tak?

Ano, určitě. Například, když budete cítit, že jste ve stojatých vodách, že se nemůžete hnout, tak si pusťte skladbu Řeka Života. Protože my jsme ze živlů. Pokud bychom dokázali obsáhnout, co to znamená, tak se nám neskutečně změní život.

V knize je zdůrazněná potřeba pravidelné práce a řádu. Proč je pravidelná práce tak důležitá a co nám v ní podle vás nejvíce brání?

Pohodlnost a lenost. Když ale vytrváme, stane se nám naše práce potravou pro duši, a postupně nás naše práce dovede k setkání se s duší. To potom dává člověku velkou sílu vytrvat a jít, nebo se po pádu zvednout, nezanevřít a jít dál.

Jak vám dlouho trvalo, než jste si vy sama zvykla na pravidelnou práci dvakrát denně 30 minut?

Moc dlouho ne. Když jsem přijala, že pravidelnost je něco, co mi pomůže, tak už jsem to neřešila. Ale to bylo dáno určitým stylem výchovy. Já jsem totiž cítila, že to je něco, co mi pomůže. V podstatě tak, jak se člověk dostává z těžkých vod, tak se práce na sobě postupně stává součástí něčeho naprosto přirozeného, součástí jeho života.

V knížce je mnoho cvičení, která se vztahují k přírodě, k živlům, k jejím bytostem. Jaký vztah máte k přírodě vy? Co v přírodě čerpáte a jak vás příroda ovlivňuje?

Já jsem od dětství vnímala, že příroda je jediné místo, kde jsem cítila, že mi někdo rozumí a kde mohu být naplno sama sebou taková jaká jsem. Příroda vibruje mnohem blíže vibracím Lásky než my jako lidstvo.

Potom přišel obrovský zlom, kdy jsem si uvědomila, že Mysl je schopná člověku vytvořit iluzi vnímání Přírody. A že tato iluze nepustí člověka hlouběji. Že vnímá Přírodu stále z pozice dětské kapacity vnímání Přírody. My si máme z dětství sebou do dospělosti vzít čistotu, kterou dítě nese, a jít do hlubšího porozumění Přírodě. Začít ji vnímat jako živé vyspělé Vědomí, které je mnohem vyspělejší, než je naše Ego schopné připustit.

Čím vy byste řekla, že nám Příroda nejvíce pomáhá?

Když začneme brát Přírodu jako živé Vědomí, musíme přijmout to, že ona nás k životu nepotřebuje. Mnohem více potřebujeme my k životu jí. A že má i jiné děti, nejen nás. Přesto nám neuvěřitelně stále pomáhá. Bez její pomoci a podpory bychom nepřežili. Jídlo, teplo, bezpečí. To vše nám dává. Sytí i léčí naše tělo i naši duši.

Čím my Přírodě nejvíce prospíváme?

My Přírodě nejvíce prospějeme tím, když se jí necháme vést. To znamená, že si natolik zvýšíme své vibrace, zbavíme se starých programů a očima srdce na ní pohlédneme. Jakmile bychom tohle dokázali, tak mnohé z toho, co dneska vnímáme jako technický pokrok a oslavujeme to, by nikdy nevzniklo.

Kde se „to“ podle vás zvrtlo a stalo se, že jsme nabyli my jako lidstvo dojmu, že jsme páni tvorstva a páni Přírody?

Můj osobní názor je, že jednou z velkých příčin oddělenosti od vnímání Přírody jako vyspělého Vědomí byla v Americe kolonizace, v Evropě inkvizice. Lidé, kteří se rodili s darem velké intuice, s darem komunikovat s Bytostmi Přírody a léčit dary Přírody, měli jiný hodnotový systém, než v tu dobu společnost uznávala. Za tuto odlišnost zaplatili životem a těmi, kdo vládli ve společnosti, bylo popsáno a stanoveno, že tak je to správně. To, co mělo být naprosto přirozené a mělo pomáhat společnosti v jejím duševním vývoji a směřování, tak ve viditelné rovině zaniklo. Důsledky toho ve fyzické realitě zažíváme stále. V posledních letech, tak jak se začínáme probouzet, čím dál více lidí objevuje v sobě tyto „zaniklé“ schopnosti, potenciál toho, co bylo staletí skryto a vynášejí to na povrch.

Myslím, že velkou roli v procesu návratu této moudrosti do Vědomí lidí, sehrála i veřejná omluva papeže Jana Pavla II. Vzdělaní, osvícení lidé s rozvinutou intuicí a hlubokou znalostí Přírody – to je to, co nám v současnosti chybí.

Chtěla jsem se teď zeptat na anděly. V knize se často objevuje práce s anděly, konkrétně Anděly Atlantidy. Proč je podle vás důležité být s anděly ve spojení, k čemu všemu nám to může pomoci? Na jedné straně se necháváme vést Přírodou, na druhé straně tu máme anděly.

I v Přírodě, jako například v říši minerálů, jsou Andělé. Anděl Křišťálu, Ametystu atd. Můžeme je vnímat jako prodloužené ruce Stvořitele, kdy skrze ně k nám přichází pomoc, léčení a vedení přímo ze Zdroje. My jsme Tělo Duše Duch. Každá naše část má svůj jazyk a zároveň vše je propojené. A my stále o něco prosíme. Náš Anděl Strážný přesně ví, komu má prosbu doručit.

Je to i důvod, proč je v knížce doporučení, spojovat se každé ráno s naším Andělem Strážným?

Ano, a zároveň prosíme o ochranu na celý den. K tomu slouží i jednoduchá tři cvičení. Pomáhají nám propojit Tělo, Duši a Ducha. V knize je ještě popsáno 7 hlavních energetických center – čakry a jejich spojení se živly. A jednoduché techniky k jejich propojení.

Když se vrátíme k andělům, dá se říci, že je tu máme na podporu v určitých oblastech života?

Ano. Je nás hodně, skoro osm miliard. Všichni potřebujeme pomocníky.

Některá učení mluví o tom, že není potřeba používat prostředníky, když je možné hovořit rovnou se Stvořitelem.

To si zřejmě pamatují čas, kdy byli v Ráji. Většina z nás je na základní škole a potřebujeme vedení, pomoc, abychom se posunuli dále. A proč budu žádat Stvořitele, aby mě naučil sčítat jedna a jedna. Nejsou jen lidské starosti, ale i Božské a vše prochází transformací. I Příroda, Univerzum. Když přijmu hierarchii, tak zároveň přijmu omezení, která nesu já v sobě, v tomto životě.

Lidé si stvořili mnoho různých bohů a dostat se k čistému Zdroji, je dle mého docela obtížné. Ale když se člověku podaří, že v jeden okamžik si hlava, srdce a tělo procítí, co znamená být Boží dítě, tak se dotkne esence Boha v sobě. A je najednou velmi vděčný za duchovní pomocníky.

Když se vrátím k Anděli Strážnému, tak když nevím, koho oslovit, když neznám hierarchii pomocníků, mohu požádat jen jeho o pomoc?

Ano, samozřejmě. Já se od nástupu druhé vlny covidu-19 znovu modlím večer modlitbu k Andělu Strážnému.

Ptala jsem se na to zejména v souvislosti s knihou a s přehledem Andělů Atlantidy, který je v knize uveden.

Ano, ten přehled je jako značky, a my jdeme po značkách. Já po svých zkušenostech jdu raději po značkách.

Kniha obsahuje mnoho praktických věcí – poslech hudby, malování, je to trochu jiná práce než čistá meditace. V čem vidíte výhodu různorodých cvičení oproti „klasické“ meditaci, kdy jen sedím a jsem v klidu?

Já sama jsem se učila meditovat několik let, a i přesto maluji a dělám i další techniky. Protože cítím, že potřebuji, aby mě vedl obraz. Nemůžeme totiž špatně malovat obrázek. Můžeme mu nesprávně porozumět, ale ne ho špatně namalovat. Když mu zkusíte porozumět srdcem, tak ho již nesmíte hodnotit, ale vnímat ho jako vnitřní poselství, které přišlo z hloubky vašeho systému. Pro ten daný okamžik a pro dané téma. Jde i o to, aby se z chrámu duše nestal pouze pojem.

Jinak mně trvalo několik let, než jsem se dostala opravdu do hloubky meditace. Kdy jsem zvládla fyzické i mentální tělo, a teprve potom jsem začala skutečně meditovat.

Člověk si tedy může s pomocí knihy vyzkoušet a najít to, co mu opravdu vyhovuje. Vnímáte to také tak?

Ano a také se mu touto prací mohou otevřít dveře k vlastní tvořivosti.

Chtěla byste na závěr ještě něco říct k poslání knihy, k tomu, jak s knihou pracovat nebo jak ji využít v současné době (listopad 2021) nebo s ohledem na blížící se Vánoce?

Chtěla bych říct jen to, aby se lidé drželi jednoduchosti, aby si nemysleli, že je to příliš mnoho úkolů. Je možné si vybrat jen jedno cvičení – například během adventu se seznámit s bytostmi zemského živlu. To úplně stačí. Nebo si vybrat jen jedno cvičení a dělat ho pravidelně. Seznámit se s jedním z Andělů, třeba podle dne svého narození. Např. Anděl Radosti – úterý. Důležité je nedávat si nesplnitelné nároky a držet se jednoduchosti.

Nehodnotit se, když se nám něco nepodaří. Jít dál. Prostě dělat cvičení pro ten daný den. Například pro tento daný den budu se svým Andělem Strážným a neřeším, že jsem včera nebyla. Lidé se příliš zavalují svou minulostí.

Vzpomněla jsem si na rozhovor s provazochodkyní, o kterém jsme spolu mluvily, kde ona hovoří o tom, že je třeba jít krok za krokem kupředu a neohlížet se na to, že šlápla vedle. Jinak by totiž spadla z lana dolů.

Ano, co bylo, bylo. Proto je tak důležité, pokud s někým žijete, si večer říct hezkou větu, nechodit spát rozhádaní. Něco jako „promiň, stalo se, pojďme spát v klidu, vyřešíme to ráno“. To je obrovský dar. Potom bude ta minulost odpadávat, co bylo včera, bylo včera. A my se přes jednoduchost naučíme, co je to přítomnost.

Děkuji za rozhovor, Marie. I já vám moc děkuji, Moniko. A děkuji i celému týmu nakladatelství Zlatý květ.